Ondřej Syrový

Každý večer má své kouzlo. Je to čas, kdy otevírám knihu a z každodenní reality vstupuji do jiného světa. Tento okamžik si nikým a ničím nikdy nenechám vzít, jelikož to není jen útěk od reality, ale i cesta k sobě samému. Často se přistihnu, jak se při čtení zastavím a přemýšlím. Nad postavami, jejich rozhodnutími, nad tím, jak moc se jejich osudy podobají těm našim. A najednou si uvědomím, že kniha není jen papír a inkoust – je to zrcadlo. Občas se stane, že čtení večer přeroste do noci. „Ještě jednu kapitolu,“ říkám si, a najednou jsou dvě hodiny ráno. Unavené oči klopýtají přes slova, ale odmítají se vzdát. Je to boj, který za to stojí. Co se týče typů knih, tak jsem hodně vybíravý čtenář, čtu jen své oblíbené autory a témata. Málokdy si přečtu něco náhodného, protože chci si svůj večerní vzácný čas užít. Tudíž i nerad knihy dostávám, protože málokdo se mi trefí do vkusu. To si vždy musím přát konkrétně. Do knihovny nechodím vůbec, všechny své knihy si kupuji, byť třeba z antikvariátu, protože je chci mít ve své sbírce. Zásadně je ale nepůjčuji, ani v rodině, jelikož platí heslo: “Když to chceš mít fuč, tak to puč.” Kromě čtení miluji i audioknihy, krásně se při nich usíná.

Jedno je jisté, večer s knihou v ruce není nikdy večer promarněný.