Moji milovaní senioři…
Včera jsem dokončoval svůj příspěvek do jednoho sborníku na téma “Sociální přístupy ve volnočasových aktivitách pro seniory”. Docela jsem se zapotil, ale zároveň se i dost zamyslel a senioři mě vlastně provází takřka ve ve většině oblastech celého života. Profesně mě k nim přivedl dávný teraristický kroužek pro děti, ale děti jsem moc nebavil, a tak to zkusil u seniorů a ejhle ono to vyšlo, a tak jsem šel i tímto směrem za studiem. Během studia jsem si přivydělával v bulváru, ale opět si k rozhovorům vybíral seniory - takovéty ty dávné pěvecké a herecké legendy, které navíc i poslouchám a miluju ve filmech. Nějakým způsobem mě jejich životy fascinovaly více než u těch mlaďochů. Akorát psát místo odhalených kalhotek u modelky o dabování Angeliky Libuší Švormovou nebylo moc komerční. Nicméně byla to krásná zkušenost. Po vystudování speciální pedagogiky léta vedu kluby seniorů a stále mě práce baví. Vždy všem říkám, že mezi ty klíčové vlastnosti by měla patřit trpělivost, životní nadhled a dobrá nálada, bez nich by to aspoň u mě nešlo. V osobním životě taktéž většinu mých známých a přátel tvoří lidé v důchodovém a předdůchodovém věku. Jsou to často faráři, ouřadové a umělci. I když nás dělí velký věkový rozdíl, tak jsme prostě na jedné lodi, rozumíme si, máme stejný smysl pro humor a dokáží být opravdu velkou oporou. Jednou z nich je třeba farářka Petra Šáchová, s tou dokážu protelefonovat i šest hodin a pořád je o čem mluvit. Stejně tak i v těch běžných situacích nějakým způsobem přitahuji seniory, povídáme si ve frontě v masně, v MHD a na Žižkově v obchodě je to občas i na hodiny, a to se bavíme o všem možném, začne to u rohlíků a končí u Bohdalky. Často trpěly se mnou mé bývalé partnerky třeba o dovolených, jelikož pochopitelně já se tam čistě náhodou vždy skamarádil s partou důchodců a trávili jsme s nimi většinu času. Hezké bylo, když často zněla prosba: “Ondro, viď, že se na té dovolené nebudeme bavit jen s důchodcema, ale i s vrstevníkama.” No, jak to dopadlo je asi zřejmé. Senioři jsou zkrátka alfa i omega mého života. Na seniorském věku obdivuji upřímnost, životní fáze již dovoluje říkat bez servítek věci na rovinu. Pokud se dožiju důchodu, tak je to věc, na kterou se těším nejvíce.
