BUDOVÁNÍ SI HRANIC JE CELOŽIVOTNÍM PROCESEM
Před časem mě oslovila jedna vzdělávací agentura, zda bych také nechtěl vést kurz “Jak si zdravě nastavit hranice”. Odpovědně jsem se nad tím zamyslel a s pokorou odmítl. Na toto téma si připadám ještě dost nevyzrálý a opakovat učebnicové kecy bez aplikace v celoživotní praxi je úplně k ničemu. Navíc sám nemám rád lektory, kteří o životě neví vůbec nic a dávají rady nad zlato. Nastavování si hranic je dle mého věc zkušeností, které nelze přirozeně naučit. I já se stále učím budovat hranice, a to jak v profesní, tak i osobní rovině. Občas se člověk musí spálit a pak si z toho vzít ponaučení. Někdy člověk musí vyvažovat dilemata a předem ví, že asi poruší hranice a riskuje. Já třeba jako člověk dost otevřený, který má duchovní a psychosociální přesah, se dostávám mnohdy do situací, kdy se na mě obrací celá řada lidí s jejich problémy a strastmi. Pochopitelně často máte možnost jim pomoci, ať už jen prostým vyslechnutím a navigací, osobním zásahem přes známé nebo to řešit v nějaké platformě, kde jste zainteresován. Taková pomoc jistě šlechtí, ale dostáváte se tím do konfliktů, nepopularity a zaplétáte se do různých hádek, kterých byste byl normálně ušetřen. Navíc někdy je ta pomoc kontraproduktivní a sám si tím způsobíte řadu problémů a stejně nic nevyřešíte. S mou dobrou kamarádkou - farářkou Petrou Šáchovou jsme nedávno glosovali, kolik takových lidí se na nás obrací a je jich nemálo. Odhadnout svou hranici a možnost poskytnutí pomoci je někdy velmi těžké, vždy navíc musíte počítat s tím, že je nezištná a může se kdykoli otočit proti vám. Stejně tak, že se k vám ti lidé jednou mohou otočit zády, až sám budete potřebovat. Navzdory tomu jsem to ale stejně s lidmi nevzdal. Na přednášení o hranicích si proto ještě nějaký čas počkám. Nicméně léta přednáším etiku, která je mým velkým tématem a místy s hranicemi souvisí. Zde často rozebíráme “profesionalitu” a kurz končím mým citátem a radou: “Je-li lidskost znakem neprofesionality, tak velmi rád budu člověkem neprofesionálním.” …a je na každém, jak k tomu přistoupí.
